Brakfest je na Fejsbůku! Už ho lajkuješ?

PilsnerBraquest
16. 4. 2011
Kavárna Jabloň, Plzeň

Nekonečné proudy zábavy a snaha zaujmout skutečně každého, deklarovaný záměr v pořadí již pátého ročníku svérázné akce Pilsner Braquest 2011, dalšího dílu nekonečného seriálu z nejspodnějších pater filmařiny. Zda byl skutečně naplněn mohli posoudit návštěvníci plzeňské Jabloně sami, a že se jich 16. dubna sešlo, jak se na takový kulturní podnik sluší a patří.

Na úvod si pro nás organizátoři připravili svěží dílko nezávislých kalifornských bohemistů s názvem Pagan Queen, chcete-li po našem Kněžna Libuše. Džendrový střet raných dějin české státnosti, tradiční rozepře o kůrovce a morálně neomluvitelná promiskuita našich národních praprapraotců a praprapramáti, i tak by se dalo stručně popsat bezprostřední dění na plátně. Sotva ovšem divák spolu s nenapravitelnou Vlastou vydechne naposledy, přilétá na plátno prehistorie, a to zcela nepochopena.

Ano, to už je řeč o snímku Pterodaktyl, legendárního režiséra Komanda Marka Lestra. Ten se ochotně ujal scénáře plného přízemní lidské nadutosti, touze ovládat, zabíjet a pochopitelně se i pomstít, když je to potřeba. Proto hned od začátku sledujeme bezdůvodný, až cynický masakr vzácných ptáků, na které spojí svou palebnou sílu družstvo finalistek biologické olympiády ve Wisconsinu, Delta Force a Kurdské strany pracujících. Další živočišný druh a s ním i prostá lidská humanita tak společně krvácí kdesi v podhůří Altaje. Snad to s těmi pterodaktyly nebude tak horké, vždyť je tomu teprve pár dní, co se ornitologickému týmu ZOO v Ústí nad Labem podařilo křížením s ptákem Nohem odchovat dvě krásné pterodaktylí slečny, snad se tak můžeme dočkat i naznačeného pokračování.

Další téma bylo neméně závažné. Předčasná dětská sexualita ventilovaná písní a tancem, nezvratný sociální determinismus a donekonečna natahovaný socionapnelismus. Úvodní snímek loňského Brakfestu Fredy a Zlatovláska si muzikálně a pohybově vnímavé plzeňské publikum zamilovalo. Zpěvy a tanci nešetřilo a Chodovar začal konečné téct proudem.

Kde se jedni radují a zpívají, druzí vraždí a třetí umírají. Domácí násilí v osidlech konvence, náhle probuzená společnost reaguje podrážděně, podle známého hesla – padni komu padni, následná katarze je pak jen pasírované svědomí očima do země hledící mizérie současnosti, a především přichází takříkajíc s křížkem po funuse. Neporazitelná Kristy, spousta soubojů, krve a nezapomenutelné jateční finále. Až by se z toho jednomu chtělo soutěžit.

No a když už je řeč o soutěži, tak si tu na nás jednu také připravili, a ne tak ledajakou. Soutěž v loupání česneku a šlehání s turbošlehačem náležitě rozpumpovala publikum na poslední hřeb. Šťastný vítěz si odnesl polyfunkční škrabku, kterou lze pohodlně nasadit i na násadu od smetáku, což ocení zejména zahrádkáři.

Zlatý hřeb programového oddělení se letos provokativně smočil v pomyslném Rubikonu. Jako hlavní tahák byla totiž nasazena gejtýnejdž komedie Another Gay Movie. Oslava sexuálního sebeobjevování, neopakovatelná svým laskavým humorem a kaskádou situačních gagů, někdy až z hloubi trávícího ústrojí, nenechala nikoho chladným. Životadárné emoce se chvílemi jen těžko držely pod pokličkou, zvlášť, když se servírovala pravá belgická čokoláda, ale nakonec vše dopadlo v žádaném duchu.

O následnou afterpárty se pak postarala nestárnoucí Dáda se svojí Discoshow, ale to už se svět kolem slíval do změti barev, smíchu a rozbitého skla, inu vše má svůj konec. Rozlučme se tedy společně s organizátory v duhovém duchu a buďme tolerantní, buďme, prosím, tolerantní, a to i ten rok příští!

pro Brakfest

Jan Stuchlík, ČT
(Giňo, todle si ještě vyřídíme!)

____________________________________