Brakfest je na Fejsbůku! Gimme, gimme, ... your thumb!

Jaruška Superstar vs. Mechasobota Allstars

PilsnerBraquest
4. 4. 2009
Club Teatro, Plzeň

Divnej podnik, divný lidi, ujetý filmy… To nemohlo dopadnout jinak. Atmosféra hustá tak, ze stačilo kliknout myší a spustila se mela. Konfrontace monster, severokorejský kung-fu, hodně barevnej trip na zelenym dýmu, dlouhej nádech a vesmírnej masakr. A – málem bych zapomněl – hlavně Jaruška. Hodně vostrá holka. Šla hned na věc. Mě plácla po zadku jen jednou, ale nebyl jsem jí dost dobrej, pak mi spadla kamsi pod stůl – jestli todle nebyla láska, tak už nevim. Tleskače plácla třikrát, snažil se s ní srovnat hladinku, ale na tudle holku ten den zkrátka neměl nikdo, i tendle vošlehanej kanec musel stočit voháňku a kýblovat se o stůl dál. Dobře mu tak!

Začalo to v Japonsku. Taková lapálie. Stará dobrá Godzilla měla najednou zlý dvojče, z kterýho se nakonec vyklubal stroj mimozemskejch vobamiánů, co se s nim snažili ovládnout svět! Laserovej pohled, v každym prstu sovětská raketa R-73 a nebezpečně silnej pravej hák. Pravá Godzillí holka se tentokrát pořádně zapotila, navíc se jí do toho pořád pletl nějákej mončičák. Vítězné finále bylo velkolepé a sklidilo zasloužený potlesk, stejně jako výkon dvou godzillologů, kteří celý souboj trpělivě komentovali a odborně doplňovali.

Venku bylo krásně, ostatně jako při každý naší plzeňský návštěvě. Zeptejte se Bohdana, ten by vám o tom prosluněném odpoledni mohl leccos vyprávět, ale teplo bylo až moc, takže proč se na schlazenou nezastavit na hoďku v múzeu a nepokochat se osobitostí regionu. Aspoň že si to nenechal pro sebe, takovéto výpravy je potřeba vychutnat všestranně!

Pro ty, co přišli na filmy, tu byl Mstitel s píšťalou, hrdinný severokorejský epos o panské zpupnosti, proradných džaponských Rudých ďáblech a Hong Kil Thongovi. Tuten bohatýr nejenže skákal pět metrů vysoko a chytal hvězdice, ale hlavně zachránil korejský lid od nipponskejch ninjů, což mu stejnak nepomohlo, páč zkažená třídní společnost mu stejně neumožnila sňatek s dcerkou vysokýho ouřady, a protože byl hlava dubová, tak vzal kramle – a odjel na Kubu. Snímek se nakonec ukázal divácky poměrně náročný, ale to už byla na řadě sladká odměna.

Legendami opředená, nehynoucí slávou ověnčená a námi řazená do zlatého brakfondu české kinematografie. Tramtararááááá! Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, nezkrotné dada, odvážná fraška či surrealistická koláž, i tak by se toto pyramidální veledílo dalo označit. O nedoceněné genialitě snímku svědčilo i fenomenální přijetí plzeňským publikem a několikaminutový burácivý potlesk po skončení projekce.

Je třeba podotknout, že Club Teatro nás přijal velmi vřele. Tři prostorné místnosti, útulný bar, zvláště ten některé z návštěvníků přímo magnetizoval. Kolega Hanusch se zde ujal nevděčné osvětové role a většinu akce zde trpělivě diskutoval s návštěvnicemi a náhodnými kolemjdoucími. Díky za to, žádná oběť není dost velká!

Úspěch této projekce přinesl i první oběti v řadách diváků, kteří nedobře rozložili pitný režim. Ochudili se tak o závěrečný scifi horor Jason X. Tuze jsme se divili, jak nám malej Jason od jezera za ta léta vyrostl. Není to tak dlouho, co otloukal píšťaličky a točil káču – a teď se kluk maskovaná dokonce podíval do kosmíru. Ale nepěkně se tam k němu chovali, pramálo pochopení našel. Je pravda, že jeho oblíbená mačeta přímo přitahovala nehody všeho druhu, ale zkuste si někdy pouze s malou posádkou pár měsíců letět vesmírem. Stísněný prostor, ponorková nemoc, špatné jídlo, kurděje… to s člověkem udělá divy! Nakonec ho z rakety vykopli a jestli pámbíček dal, tak obíhá kolem Marsu ještě dnes. Přitom stačilo mít na palubě psychologa...

Pak už to rozjel dýdžej Jirouš se svojí vymazlenou dydžinou. Pilo se a veselilo. Ty konce, přátelé, ty konce, jak já je nemám rád, ale přitom je to naše silná stránka!

Lidičky, já tam byl a Mechagodzilla ať do mě laserem uhodí, jestli to nestálo za to. Další zářez na naší toaletní roli. Na shledanou, ať už v Budkově či Praze!

Lampa


____________________________________