Brakfest je na Fejsbůku! Dej mu svou lásku!

Brakfest 2006
Summer pre-release
Budkov, 2 - 6. 8. 2006

Kolem 19. hodiny přijíždí naše tříčlenná všehoschopná úderka na místo konání prvního letního intermezza v dějinách Brakfestu. Připravujeme hlavní promítací sál, rozvěšujeme plakáty sponzorů, narážíme Karla a pouštíme se do opulentní filmové hostiny. Jako výživný předkrm snímek, který by v našich filmových dějinách jen stěží hledal konkurenci – Hodinářova svatební cesta korálovým mořem (1979). Karel nám plnil škopky tak náramně, že jsem se brzy začali v ději ztrácet a na půdě začali hledat ztracené harmonium. Pěkně zpátky nás usadil až Jirka Hradec v osvědčené majorozemanovské klasice Rukojmí v Bella Vista (1979). Zpočátku nadějně vyhlížející lehce intelektuální špionážní drama se ovšem proměnilo v klasickou latinskoamerickou telenovelu, kde Jirku někdo měl rád, někdo zase ne a ta, co si myslel, že ho má ráda, ho celou dobu podváděla s jiným, až se nakonec oba kohouti pobili v kýči jihoamerické pampy. Zelený dým už v tu dobu příliš seděl nad horizontem a my poznali, že čas je jít spát.

Čtvrtek nám proprší. Na chvíli přestane a pak znova. Husova světnička, oběd v Prachaticích a jedeme dál. Znova na špionážní notu Akcí v Istanbulu (1975), při které vzpomínáme na zašlou slávu československé rozvědky, abychom se v zápětí ocitli v babylonu jazyků ve stylové převlekové špionážní hříčce Transit Carlsbad (1966). Zejtra už načisto. Hlavní část klepe na hlavní bránu. Karel už upustil dvě pětiny svého objemu, jsem zvědavej, jak dlouho s náma vydrží...

Pátek je tady. Drobný úpravy, dlouhý čekání na zbytek. Nějaký vedlejší aktivity, vedlejší produkce. Venku je hezky, hezky, hezky i když prší, jak optimisticky vyřvává Sobotův ansámbl rádobyhereckých ztroskotanců. Poslední kára doráží až ve 21.30, takže se začátek pátečního strachuplného programu opožďuje až na 22.15. Teto večer patří Georgi A. Romerovi. Postupně měly být uvedeny první tři části jeho slavné "Dead" tetralogie (Night of the Living Dead (1968), Dawn of the Dead (1978), Day of the Dead (1985)). Vzhledem k tomu, že o druhé ranní, je před námi ještě poslední část a většina publika je zmožena únavou a zimou v našem festivalovém kině (12 °C), tak poslední díl přesouváme na sobotu dopoledne před plánovaný výlet.

Ráno podmračený jako obvykle, ale nebesa se nás zřejmě dneska rozhodla nechat kapku vydechnout. Vychutnáváme Day of Dead a jedem do Prachatic, kde skvěle poobědváme v Hotelu Koruna (mno, své brokolici se sýrovým přelivem bych dal max. dvě hvězdičky z pěti – pozn. Tleskač) a s plným břichem šplháme vstříc Libínu, nejvyšímu vrcholu v okolí (1096 m. n. m.) a pro dnešek i našemu skromnému cíli. Při sestupu ovšem opět začíná pršet a my – pokolikáté už – moknem. Zpět dorážíme pozdě, takže zlatý hřeb a hlavní táhák celé akce, obnovená premiéra normalizačního tv. seriálu Klement Gottwald (1986) se dostává na pořad až někdy kolem osmé večerní. Díky několika stimulačním intermezzům, kde jsme vyposlechli s. Milouše Jakeše, an káže na Červeném Hrádku, a zavzpomínali na zlatá 80. léta v naší pop music, začíná 4.díl až po třetí hodině ranní, což už vydrželi jen dva nejvěrnější a nejotrlejší soudruzi (Tleskač a Tomáš Há) a byli potom následný den vyznamenání Stalinovou hvězdou za statečnost. Pátý, poslední, díl se pak dostal na řadu až v neděli dopoledne. Všichni jsme Klémovi drželi pěsti, aby se všema těma buržojema, kolaborantama, rozvracečema republiky, revizionistama, imperialistama a jejich přisluhovačema zatočil pěkně po soudružsku. Drámo vrcholí, napětí by se dalo krájet jak v sále, tak na plátně. Nakonec slaboch Beneš (i když se podle jistého novodobého pseudozákona zasloužil o stát) tu svoji nedemogratickou buržoj partu nepodrží a demisi přijímá, soudruzi socdemáci si včas uvědomují svoje místo a republika jest zachráněna.

Dalši demogratický vyvoj bude sice ještě muset být vybojován v řadě krutých střetnutích se všemi těmi kulaky, agenty Vatikánu, imperialismu a samořejmě vnitřními nepřáteli, ale to už je jiná kapitola Klémova života.

Konec dobrý, všechno dobré. V neděli prší jako o život, balíme a odjíždíme směr Praha, v autě nám pak ještě zabzučí včeličky, zaláteříme na špinavé klíště a naposledy popřejeme dobrý den mamince v šátku...

s. Horák


Osádka průzkumného vozidla mířící na místo akce.


Další z nekonečných pivních part z televizních reklam.


Pan ředitel obhlíží budoucí kinosál...


...zatímco řadový personál připravuje technické vybavení.


Přestávky mezi jednotlivými projekcemi nám zpestřovaly ladné pohyby tančících labutí.


Náš věrný přítel Karel...


...právě přišel o panictví.


Cti otevřít celou přehlídku se dostalo naší favoritce mezi pornohvězdami - Auroře Snow.


Pan ředitel zasvěceně ukazuje diváctvu, kde nechal tesař díru.


Horák s Tleskačem trénující svou představivost civěním na holou zeď.


Záznam z budkovského festivalu přenášel i druhý program České televize.


Vítězi víkendového pijáckého klání (samosebou Tleskačovi) se pohled na dno půllitru naskytl celkem třicetkrát


Počasí bylo deštivé, čemuž bylo potřeba přizpůsobit obuv.


Uvolněná atmosféra při záznamu koncertu Evy a Vaška.


"Tak se nám drogy dostaly do republiky, Honzo." "Takové svinstvo!"


V pátek dorazivší posily zaplnily sál do posledního místečka.


Po náročném večeru se zombie syndrom rozšířil i do nedalekých Prachatic...


...a inteznita agresivity značně stoupla.


Hrdinné publikum 1100 metrů nad mořem.


Hromadná divácká kocovina v neděli ráno


Pofestivalová bilanční schůze.


____________________________________